Když jsme byly děti, s přehledem mi nabušila kdykoliv si zamanula, i když je o pět let mladší. Jednu dobu vypadala trošku jako Nikita Chruščov a největší strach měla z toho, že jí někdo sní jídlo, zatímco já se bála úplně všeho a v noci jsem si ji tajně přenášela do postele, což byla dost dřina. Když jsme jedna nebo druhá někam odjížděly, brečely jsme jak želvy. Naši si rodičovství logicky trénovali na mě, takže jí už dost povolili opratě. A hrozně se divili, proč mě zajímá, kde je jejich sedmnáctiletá dcera v 10 večer a že mě rozčiluje, proč to nevědí naprosto přesně.
Je to ta nejlaskavější, nejmilejší a nejtrpělivější osoba, jakou znám. Vždycky se nejdřív ptá, co může udělat pro ostatní. Taková byla naše babička Máří a není divu, že se tyhle dvě zbožňovaly. Fantasticky vaří, pro její ilšské dortíčky udělám cokoliv, vyšívá, maluje kraslice voskem, šije roušky pro půl města, zavaří i „starý křápy“, jak říká abuella a sirup udělá v podstatě z čehokoliv. Stará se o šwagříčka, o Lea, Miu, Agnes, Poly, Otíka a čtyři ptáky, co nemají jméno. Umí rozchodit pacienty, co už měli podle prognózy jen ležet. Ve spoustě věcí nemáme stejný vkus. ale rozumíme si beze slov a je s ní velká sranda. Poslouchaly jsme nedávno písničky ze šedesátek, náladu nám zvedal i první letošní aperol, a vtom začala Naďa Urbánková zpívat „Závidím“ od Jiřího Grosmanna, jsou tam mimo jiné taky slova „studentu v sáčku lásku závidím“. Otočily jsme se na sebe ve stejnou vteřinu: „Hele, mně bylo ještě před pár lety divný, proč je ten student v pytlíku…“ Polila jsem se aperolem, jak jsem se začala smát – mně to taky došlo dost pozdě. (A Nataše loni, jak se přiznala.) A máme spoustu historek, co stačí jen naťuknout, a válíme se smíchy. Třeba s domácí tatarkou, obráceným dortem nebo roládou. Zvláštní, že se to většinou týká jídla. Je mi trochu líto jedináčků, ale mnohem víc těch, co mezi ně a sourozence život zarazil jakýkoliv klín. Doufám, že ani jedna z nás to nikdy nedopustí. Mně se moc dobře žije s představou, že někde poblíž je moje lepší já.
Namalovala mi hodiny s ptáčky a k posledním narozeninám uštrikovala pléd, aby mi nebylo chladno „až budeme sedět večer na zahradě“. Je dokonalá a dneska má narozeniny. Všechno nejlepší, šwestičko.
Comments