Vyhledat
  • Linda

ČTVRTEK 9. DUBEN, 2020



Spočítali jsme, že na stav nouze nám připadá minimálně pět oslav. A nic se nebude spojovat, pěkně pro každého extra párty. Dneska má narozeniny Můj Pohádkový Manžel. Oslavy miluje, na vánoce se těší už od srpna a úplně ho rozsekalo, když asi tak před deseti lety poprvé nedostal nic k Mikuláši. Musela jsem to rychle lepit předčasným vytažením vánočního dárku, záložní lahvinky a ubrat dětem čokolády. Dnešní den by si zasloužil trochu vznešenější intro, něco ve smyslu : „Už při východu slunce mne probudil zpěv brhlíka. Hodiny jsem si s láskou prohlížela milovanou spící tvář, abych se tichoučce vykradla z ložnice, probudila děti a začali jsme velký den zdravicí pro tatínka a snídaní na vidličku do postele“. Bohužel, dnešní oslavenec se už pár let budí minimálně o hodinu dřív než já (asi tak od třiceti to svádí na stáří), vykrade se z ložnice a čte si. Mě vzbudí až Rádio hlasitě se dožadující míchaných vajíček. Mimochodem, od začátku karantény jsme jich spotřebovali 120, k tomu 14 kostek másla a 150 rohlíků. Šlehačku odhaduju tak na 3 litry.


Dopoledne kluci trénují na zahradě baseball. Rádio ujišťuje MPM, že se z pozice „totálního lůzra“ dostal přes „lakera“ až po „pro“ (pravděpodobně profi) úroveň, to člověka, kterému šel vždycky každý sport, samozřejmě potěší. V přestávce na sváču se Rádio svěřuje Nataše, že si připadá jako totální „no lifer“ [nou lajfr], rozuměj „ člověk bez života“. Od divoše, který se od rána do večera ani na vteřinu nezastaví, to zní dost zvláštně. Tak hrajeme hru. Ptám se všech, jak bude vypadat jejich první den poté. Nataša má plán na minuty. Vstane v 8 (haha), poběží na Nový svět do kavárny a dá si nejlepší latte v Praze. Doběhne domů, osprchuje se, konečně nahodí outfit, kde nebudou tepláky a vyrazí na srazy na Staro (městskou). Po pěti dalších kafích, pokud nebude mít zástavu srdce, přijde domů na večeři - takže já mám taky program – nalíčí se, vezme si šaty a lodičky a pojede se kalit! Nikdo snad neočekával, že stráví den v NTK, že… Bédova první cesta povede za pokrevním bratrem a spolužákem ze základky, kterého přes měsíc neviděl a vážně tím dost trpí. Pak budou následovat další přátelé a bezpochyby i dívky, strádající bez přítomnosti našeho okouzlujícího playboye. „Možná ani nepřijdu domů,“ plánuje Béda, což MPM komentuje slovy „to nezní špatně“. Rádio má poetickou duši, takže svou představu o prvním dni v normálu začíná tím, že si vezme roušku. Všichni ho ujistíme, že už to nebude potřeba, bavíme se o době, kdy bude všechno jako dřív. „Počkejte, nepřerušujte mě“, zlobí se Rádio: „Já si ji vezmu, ale až vyjdu před dům, strhnu ji, zahodím a budu se cítit svobodnej!!“ Všechny nás to dojme. Pak už je to ale ryze praktická vize, škola, trénink, kámoši, prostě normálka, ne?


MPM se nemusím ptát, protože to máme stejně – stav, kdy jsou všechny děti a senioři pod jednou střechou je vlastně ideální. Potom budeme zase spíš pozorovatelé a pohotovostní jednotka. Abuella s dědou vědí přesně, co budou dělat: „ My budeme asi celej den řvát jako kravky. Protože zase budete jezdit jenom o víkendech“.


Jako slavnostní menu si MPM objednal tortilly s kuřecím, avokádovou salsou, rajčátky s cibulkou a zakysanou smetanou. Obědváme venku a po siestě si všichni tři kluci vyjedou na kole na letiště asi 12 kilometrů od nás. Musím zase trochu poklidit, ale jestli dobře počítám a hodím sebou, mohla bych urvat hodinku a naplnit ji úplně čímkoliv! Už olizuju schody, když mi zazvoní telefon. Hoši zapomněli, že si cestou nikde nekoupí pití, takže odhazuju mop, skáču do auta, u nejbližší pumpy koupím korýše (pivo v plechovce) a ice tea a jedu jako bernardýn zachraňovat sportovce. Naštěstí nechtějí odvézt domů, ono je to taky zpátky z kopce, to bych taky uměla. Každopádně mám tak akorát čas nachystat oslavu, šwestička upekla úchvatný dort s mascarpone a ovocem, dárek jsem naštěstí objednala včas, takže jsme ready. MPM je tak trochu pyroman a z koše na švédský oheň (poleno, co hoří zevnitř díky speciálnímu naříznutí motorovkou) má vážně radost. Vlastně do plamenů fascinovaně čučíme všichni až do tmy, posloucháme ten nejnepravděpodobnější mix písniček – Čeřovskou střídá Green Day – a je nám blaze.

15 zobrazení

PŘIHLÁSIT K ODBĚRU NOVINEK PROSTŘEDNICTVÍM EMAILU

© 2020 by GURMANIE.CZ and DESIGNUNION.CZ