Tak a je to tady. Máme sice lehce natrénováno, protože Rádio je doma už týden, ale pár nezanedbatelných změn by tu bylo. Tedy kromě omezení volného pohybu. Především nás MPM (Můj Pohádkový Manžel -oficiální titul, něco jako Královská Výsost) přestěhoval na venkov. A už od soboty jsou s námi i Nataša s Bédou, protože není kde čilovat a popíjet káves. Probouzím se nevyspalá, což je dost zvláštní, protože normálně spím jako špalek - drahocenné dědictví po abuelle (tak mají děti babičku uloženou v mobilu). Buď je to tím, že jsem měla půlku noci kostnatou prdku Rádia vraženou přesně mezi ledviny, nebo divnou pachutí jako když sníte něco, co vám nesedí. Ten pocit mi vydrží až do oběda, kdy si omylem pustím ČT24 a pravda mě praští do očí: zdálo se mi o Babišovi! To to pěkně začíná… Dochází mi, že zdravý rozum si udržím zachováním zdání normálního života.
Takže plán na každý den je následující:
- něco dobrého uvařím nebo upeču - něco pořádně uklidím - udělám něco užitečného - vezmu abuellu na procházku - bude společný čaj o čtvrté
Stav nouze zahájím depilací lýtek (to je do kolonky úklid nebo užitečno?) a umyju si vlasy. Děti se rozhodly pojmout zákaz volného pohybu obyvatel jako festival jídla a na ledničce od večera visí seznam dvaceti položek, které budou v rámci karantény vyžadovat. Nataša mě šokuje nápadem, že první bod – lasagne – uvaří sama. Drobně znervózním, když ještě v 11 sladce spinká. Není divu, včera ve 4 odjela do Kauflandu a vrátila se v 7 stržená jak péro z budíku. A to ani neměli maso! V pondělí dopoledne to naštěstí v Lidlu vypadá jako na vrcholu konjunktury. Pobaví mě regál s akčním – neakčním zbožím: není sice ve slevě, ale obchodník se snaží naznačit, že zrovna tohle by se mohlo hodit. Tentokrát to nejsou ptákoviny, ale vážně seriózní nabídka: rum, becherovka, vodka, gin, skotská.. Pochopili. Vracím se s cisternou prosecca a masem. Nataška se s výrazem neurochirurga dostaví do kuchyně a pouští se do ragú a bešamelu. Z pokoje se ozývá šílený řev, Béda pochopil stav nouze jako nekonečný turnaj ve Fortnite nebo jak se ta hra jmenuje. Pouštíme se s Rádiem do úkolů, kupodivu bez remcání. Obědváme sice ve 3, ale lasagne jsou F.A.M.Ó.Z.N.Í. Já si zatím odškrtnu úklid tím, že umyju troubu (nemyslím Rádio ani Bédu a už vůbec ne MPM). Povzbuzena úspěchem s obědovým menu vrhá se Nataša pod dozorem do bábovky a i tu dotáhne do úspěšného konce. Myslela jsem, že bude mít třeba alergii na dřevo z vařečky podobně jako na šlupky z brambor. (Proto je chuděra nemůže škrábat, ale moc ji to mrzí). S abuellou a mou milovanou šwestkou (z německého Die Schwester) vyrážíme na první vycházku kolem rybníka. Sněženky, ladoňky a jeden krokus kvetou jako šílené. Kachny se párují a ty, co už někoho sezobly, spí s hlavou pod křídlem a na jedné noze. To bych neustála ani bez prosecca.Večer oprášíme hru „město, země, řeka, zvíře“, nehrála jsem to asi 30 let, ale nasmějeme se u toho, až nám tečou slzy. Béda sice neovládá abecedu, zato se nám s ledovou tváří pokouší naservírovat „churavce“ jako zvíře a „ašavátru“ jako indickou specialitu. Toho kluka je na střední škoda, měli jsme asi rovnou zkusit vysokou.