Dopoledne plníme úkoly on-line, už jsem konečně pochopila systém vkládání hotových úkolů, přepodkládám tudíž, že se co nejdřív změní. Na procházku vyrážíme v následující sestavě: abuella, já, sousedka, její dvě děti a pes, Rádio, synovec Leo s fenkou Miou (čistokrevný vořech poskládaný pravděpodobně z mikrovlkodava, knírače, jezevčíka, dalších asi 5 plemen a rakety středního doletu) a naše fenka Bohuna (ruský toy – fakt existuje!). Potkat takovouhle skupinu orouškovaných týpků a pološílených psů před měsícem, hodím prachy na pařez a zdrhám. Ale dneska nejsme žádná výjimka, snad jen že je nás i na zdejší poměry trochu víc. Na obchůzce kolem rybníka nás minimálně pětkrát míjí korpulentní dáma na koloběžce. „Ta je dobrá, babi, viď? Nechceš taky koloběžku?“ Abuella nesmlouvavě odtuší: „Kdyby nežrala, nemusela tady jezdit jak bodnutá včelou!“ Rozdá dětem druhou tatranku během dnešní vycházky a přidá do kroku. Nežrat. No jo. Jenže jídlo je…taková lahůdka! Mám možná trochu pošahanou teorii, ale zatím se mi vždycky potvrdila, že lidi, co nemají rádi jídlo, mají i spoustu jiných problémů. Nemyslím vegetariány nebo tak, to je prostě volba, jde mi spíš o tu elementární radost z čehokoliv dobrého, třeba čerstvého chleba s máslem. Přemýšlím, jestli některá z mých kamarádek ujíždí třeba na ovesném latte s kozí smetanou… Ne, všechny jsme naladěné na stejnou notu a umíme si jídlo fantasticky užít. Ale pravda je, že všechno má mít svou míru. Přiměřeně a s pokorou. Abych nemusela brousit kolem rybníka na kolobrndě. Ale teď rychle domů, čeká nás tvarohový koláč a kakao!
Konverzaci u odpolední kávy oživí abuella zprávou, že Česká televize spouští nový kanál pro seniory: staré filmy, seriály, divadlo Semafor, objektivní zpravodajství a uklidňující infoservis.. Jak pro seniory? To je kanál přesně pro mě! Informace bohužel nezazní celá, a sice, že vysílání začíná až v pondělí, takže ČT trojku asi půl hodiny zběsile hledáme. (Výsledkem instalace nového set top boxu je 150 kanálů, z nichž funguje 12). Narazíme na Šlágr 2 a 40 minut se válíme smíchy u klipů „plechovejch mňoukaček“, jak kdysi říkal dechovce jeden můj kamarád. Tohle je stoprocentní lék na depresi!