Dopoledne si voláme s kamarádkou J., je lékařkou na ORL ve velké pražské nemocnici. Šwestka pořád šije roušky a nabádá mě, abych se ptala, kdo by je mohl potřebovat. Položím otázku spíš ze zdvořilosti, protože předpokládám, že na tohle pracoviště je premiér zavezl osobně a můžou s nimi teoreticky tapetovat. Odpověď je neuvěřitelná: „Budeme moc rádi za cokoliv! Na oddělení máme 10 kousků, ale ty jsou zamčený ve skříni na nejhorší časy.“ No to se podívejme. Nad Ruzyní krouží Ruslany v zácpě a tady vezmou zavděk rouškami od domácí švadlenky. Zajímalo by mě, jestli to funguje stejně jako ve spoustě rodin – to, čeho se s úlevou zbavíte, začnete nutně potřebovat nejpozději do měsíce. Anebo to – velmi nápaditě schované – najdete ve chvíli, kdy už to nepotřebujete. Pročež očekávám, že někdy během pár týdnů po skončení téhle krizovky se někde zázrakem najde aspoň 20 miliónů roušek.
Zařídila jsem abuelle společnost, takže zařadím vyšší rychlost a vyrážím na delší trasu. Vlastně nejradši chodím sama. Lhala bych, že si třídím myšlenky, tolik jich bohužel obvykle nemám, aby to vůbec bylo k třídění. Prostě jdu a zhluboka dýchám, spíš luxuju vzduch, soustředím se na každý krok a užívám si to. Čím horší počasí, tím líp, znamená to totiž míň lidí. Abuella se vždycky ptá, koho jsem potkala a pokaždé se upřímně diví mojí odpovědi „ naštěstí nikoho“. Tady o společnost nestojím. Je to můj způsob meditace. Trasu většinou dokonale znám, prošla jsem ji tisíckrát. Když mi bylo –náct, snila jsem každou procházku o tom, že potkám svůj tehdejší idol a celé se to nějak romanticky zamotá. Pravděpodobnost, že se to stane, byla stejná, jako že u nás na poli náhle přistane Enterprise ze Star Treku a pan Spock mě před celou posádkou požádá o ruku. Mnohem pravděpodobnější bylo, že objekt svých snů potkám v objetí s nějakou fuchtlí. Což se párkrát stalo a já šla s pláčem domů, což mi ale nebránilo vyrazit další den sveřepě znovu. Dneska je to bez rizika. Největší dol mám doma.
Dneska má narozeniny děda. Nerada nakupuju na internetu, ale teď není jiná možnost jak koupit dárek. Bohužel mi nedojde, že všechno je na delší loket, takže knížka o Horníčkovi dorazí později. Děda to nese statečně. Je nadmíru spokojený s řízky k obědu a čokoládovým dortem s koňakem a mascarpone. Protože začíná novou dekádu, sfoukne jednu svíčku. Přemýšlím, kdy se nám naposledy podařilo oslavit jeho narozeniny přesně v ten den a být u toho všichni. Nevzpomenu si a děda si to užívá. Moc mu to přeju. I když mi vlastně v životě dost zavařil. Tím, jaký je. Tím, jak vysoko nasadil laťku. Fešák a gentleman s noblesním, jemným humorem. Nejslušnější a nejpoctivější člověk, jakého znám. Tedy ne že by před čtyřiceti lety neuměl odjet na volejbalový zápas a vrátit se za tři dny. Nebo držet cigaretu v ruce za zády a tvrdit abuelle do očí, že on přece nekouří. Ale to jsou blbiny. Škrábance na brnění a jizvičky po bitkách, co zdobí korouhev rytíře. Jak známo, dokonalost je fádní, naštěstí i s tím si dokonale poradil. Svou jedinou chybu vybrousil jako safír. Je náčelníkem generálního štábu v boji proti dochvilnosti. Neznám nikoho, kdo by zpoždění při odjezdu na dovolenou dotáhl na 24 hodin. Když jsme byly se šwestkou malé, jezdilo se na jarňáky do Rokytnice nad Jizerou. Neměli jsme auto, takže první část trasy obnášela jízdu vlakem od nás na hlavní nádraží. „Panťák“ odjížděl v 5:05 a nepotřeboval výpravčího, protože potom, co jsme celou cestu s bágly a kompletní lyžařskou výbavou běželi, skočil děda do vlaku a dveře se zavřely těsně za ním. Cssssssssssssssss… (Občas mě ten zvuk pronásleduje ve zlých snech, dveře mě zmáčknou a nepustí). Druhou čestnou funkcí – a že o ně nikdy nestál – je rektor univerzity prokrastinace. Někdy je mi líto jeho bledých, ztrhaných klientů, nervózně podupávajících za naším plotem a čekajících na posudek, který jim dluží. Zvláštní je, že jejich zástupy neřídnou, pravděpodobně jim to vzrůšo stojí za to. V každém případě teď je tu něco, co bychom mohli nazvat DĚDOHORY (podle vzoru prvohory). Není totiž vůbec kam spěchat a prokrastinace je celkem sympatický způsob jak si ozvláštnit monotónní dny.