MPM musí do hlavního města. Třesoucím hlasem mě žádá o roušku a loučíme se jako před odjezdem na frontu. Je, pravda, trochu přecitlivělý a obecně opatrný, ale tentokrát je to jiné. Připadám si jako paní Věková loučící se s Františkem před odjezdem do Králíků, jako by se neměl vrátit. Po včerejším nadějném bezkonfliktním plnění domácích úkolů online se Rádio asi po 3 minutách pekelně rozčílí, zahodí pero a ječí, že je toho strašně moc a prostě se to nedá zvládnout. S pomocí úplatků se nakonec vrací k tomu jedinému, co mu nikdo v životě nesebere, a zbytek seance už probíhá hladce.
Bédovi se herní večírek protáhl hodně přes půlnoc, MPM potkal mátohu v půl třetí ráno na chodbě a na rozdíl od ní už do rána neusnul. V poledne se jdu podívat, jestli je můj starší syn ještě naživu. Nabídku odpolední zdravotní procházky s abuellou vnímá se stejnou ochotou jako výběr mezi smrtí na elektrickém křesle, injekcí a gilotinou. Nechám hochy plenit zahradu a vyrazím s abuellou sama. Je nádherně. Rozkvetly fialky a kachny pořád randí.
F.L.Věk se vrátil do Dobrušky a vypadá zachmuřeně. Prorocky dí, že v Praze je divně
a bude hůř. Trvá na tom, že musíme dodržovat pravidla a rituály: „Je potřeba aspoň si čistit zuby a chodit na záchod. .na záchod.“
Asi hodinu strávím krájením 3 kil zeleniny na domácí vývar. Je to zajímavá alternativa
k luštění křížovky, sledování seriálu Kobra XI, lakování nehtů nebo lelkování. A rozhodně má tahle činnost nejchutnější výsledek. Zítra bude čočková a pstruzi, ať si můžem položky škrtat ze seznamu na ledničce.
Večer se z rozhodnutí ministryně zábavy Nataši vracíme ke hře „země, město, zvíře atd.“ Ve standardní sestavě chybí Béda (dělá „věci do školy“), kterého nečekaně zastoupí děda a stává se hvězdou večera. Sype z rukávu zeměpisné pojmy, faunu, flóru i značky (kdo z nás si vzpomene na JVC, Atari nebo Sulov, sakra?). V závěrečném sčítání bodů nás ovšem převálcuje tandem Rádio s nápovědou MPM, to jsme nečekali!